Varoáza a její „léčba“

Varoáza a její „léčba“

Dnes je již všeobecně známo, že boj s roztočem varroa nevyhrajeme jen používáním chemických prostředků. Rezistence roztoče a plošné úhyny včelstev, o kterých se dozvídáme, jsou alarmující. Jak se však účinně bránit roztoči a virům, které přenáší?

Na otázku neznám odpověď, ale snažím se pozorovat napadení roztočem ve včelstvech po celý rok, v případě potřeby zasáhnu, nejlépe však v bezplodovém období. Přípravků na tlumení varroa je opravdu hodně. Pokud najdete v nějakém včelstvu včelky bez křídel – tzv. virus deformovaných křídel DWV, doporučuji okamžité přemetení na mezistěny… Mám to odzkoušeno v našich podmínkách a pokud se to provede do půlky července, včelstva zvládnou bez problémů zesílit a vystavět dílo potřebné k přezimování.

Zajímavý a významný výzkum Samuela Ramseyho z university v Marylandu ukázal, že roztoč se neživí u včel hemolymfou, jak se doposud mylně předpokládalo, ke zdárnému rozmnožování roztoč potřebuje tukové tělíska našich včel. To nám potvrzuje fakt, že pokud není roztoč na plodu, můžeme ho najít zespod mezi tegrity včely, kde má snadný přístup k tukovému tělísku. Věřím, že tento poznatek bude mít obrovský dopad na vývoj nových přípravků pro úspěšný boj s roztočem.

Někteří včelaři, hlavně začátečníci, mají pocit, že jakékoliv ošetřování včel je zbytečné, a chtějí to být právě oni, kdo budou mít včelstva odolné vůči roztoči varroa i bez ošetřování. Jedná se však o ideál a mýtus, který doposud nebyl uskutečněn. K chovu včel je potřeba přistupovat zodpovědně, s pokorou a s určitou mírou znalostí.

Odborné literatury věnované chovu včel je dnes mnoho. Já sám během delších zimních večerů rád sáhnu po Brennerovi – Zákonitosti života včelstva (1969). Z novějších zdrojů informací mi je blízký PSNV Včelařství – Svazek 1. Srozumitelný je také Heinrich Gritsch – Silná včelstva po celý rok.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *